Jak legálně létat s dronem

Provoz dronů v ČR i celé EU řídí jednotný evropský rámec. Většina lidí spadá do tzv. otevřené kategorie (Open), která se dál dělí na podkategorie A1, A2 a A3 podle hmotnosti dronu a toho, jak blízko lidem chceš létat.

Tenhle web je přehled celého procesu — od registrace přes výběr kategorie až po to, co se u zkoušky vlastně zkouší. Na cvičné otázky k oběma zkouškám máš samostatnou appku.

Registrace provozovatele dronu

Než s dronem vůbec vzlétneš, musíš (většinou) být zaregistrovaný jako jeho provozovatel.

Provozovatel, nebo pilot? Dvě různé registrace

Tohle si spletou i zkušenější dronaři: registrace provozovatele a registrace pilota jsou dvě oddělené povinnosti. Provozovatel je osoba, která o provozu dronu rozhoduje a nese za něj odpovědnost — registruje se jednou a dostane registrační číslo, kterým se pak označí všechny jeho drony. Pilot je ten, kdo dron fyzicky řídí — pro kategorii A1/A3 musí navíc absolvovat online výcvik a test, popsaný na stránce Zkouška A1/A3. Pokud je stejná osoba provozovatelem i pilotem (běžný případ u rekreačních dronařů), dělá obojí, ale jde formálně o dva kroky. U organizací (např. tábory, kluby) se navíc každý pilot registruje samostatně, i když všichni létají se stejným dronem pod jedním provozovatelem.

Co přesně znamená "vybaven kamerou/senzorem"

Hranice 250 g platí jen pro drony bez kamery. Jakmile má dron jakoukoliv kameru nebo senzor schopný zaznamenat osobní údaje (typicky obrazový záznam identifikovatelných osob), registrace je povinná bez ohledu na to, jak málo váží — týká se to tedy i drobných "selfie" dronů pod 100 g. Výjimku mají jen hračky, které splňují bezpečnostní normu EN 71 a jsou takto výrobcem výslovně deklarované.

Co hrozí, když se nezaregistruješ

Provoz nezaregistrovaného dronu, který registraci vyžaduje, je přestupek podle leteckého zákona. Zákon stanoví pokuty za porušení povinnosti registrace až do výše 5 milionů korun — v praxi se u běžného rekreačního provozu řeší mírněji, ale horní hranice ukazuje, jak vážně to úřad bere. Vzhledem k tomu, že registrace je zdarma a trvá jen pár minut, se riziko prostě nevyplácí.

Registrační číslo klidně fixou

Způsob vyznačení registračního čísla na dronu není nijak formálně předepsaný — nemusí to být žádný speciální štítek. Číslo můžeš napsat i běžnou fixou přímo na tělo dronu, hlavní je, že je čitelné a trvale viditelné.

Registrace platí po celé EU

Jednou provedená registrace u ÚCL je uznávaná ve všech členských státech EU — když jedeš s dronem na dovolenou do zahraničí, není potřeba se registrovat znovu. Musíš ale znát a dodržovat místní omezení vzdušného prostoru dané země, která se liší.

Otevřená kategorie: A1, A2, nebo A3?

Do které podkategorie tvůj let spadá, určuje hlavně hmotnost a tovární třída dronu (C0–C4) a to, jak blízko lidem chceš létat.

Prakticky nejčastější kombinace: začínáš zkouškou A1/A3, která tě pustí do obou krajních podkategorií. Pokud chceš létat blíž k lidem s těžším dronem (typicky ve městě), musíš navíc udělat zkoušku A2.

Co je to třída C0–C4 a proč na ní tolik záleží

Třídu C0 až C4 přiděluje výrobce podle toho, jak byl dron zkonstruován a jaké má bezpečnostní prvky (např. omezovač rychlosti, systém pro nízkorychlostní režim, sílu nárazu). Označení najdeš na štítku dronu a v jeho prohlášení o shodě (podobně jako CE značka u jiných spotřebičů). Bez tohoto označení dron do žádné C-třídy nespadá.

Co když můj dron žádné C-označení nemá ("legacy" dron)

Velká část dronů koupených před rokem 2024 (a řada levnějších modelů i dnes) C-třídu vůbec nemá — nejde o chybu, výrobce ji jednoduše nezažádal. Přechodné období, které takovým dronům dřív dávalo mírnější pravidla, definitivně skončilo. Aktuální stav je jednoduchý: legacy dron do 250 g zůstává v podkategorii A1 (podobně jako C0), zatímco legacy dron nad 250 g (klidně i jen 260 g), bez ohledu na to, jak "civilní" model to je, spadá automaticky do nejstříženější podkategorie A3 — tedy min. 150 m od zástavby. Typický starší DJI Mavic Air, Mavic Pro nebo Phantom bez štítku tak dnes může létat prakticky jen na samotě.

Nízkorychlostní režim u A2

Pojem "nízkorychlostní režim" (low-speed mode) znamená, že dron má výrobcem omezenou maximální rychlost tak, aby při případném nárazu do člověka způsobil jen minimální poranění. Aktivuje se přímo v ovladači/aplikaci dronu — pokud je aktivní, minimální vzdálenost od nezapojených osob v A2 klesá z 30 m na 5 m. Ne každý dron třídy C2 tento režim má, záleží na konkrétním modelu.

Přímá dálková identifikace (DRI)

Drony tříd C1, C2, C3 musí mít funkci přímé dálkové identifikace (Direct Remote Identification) — za letu vysílají signál s registračním číslem provozovatele, který mohou zachytit úřady nebo speciální aplikace. U tříd C1–C3 bývá DRI vestavěná už z výroby, u starších strojů se dá dokoupit jako externí modul. Třídy C0 a C4 modul DRI nemají a žádné registrační číslo se do nich nezadává — jde o obdobu registrační značky auta, jen vysílanou rádiově.

Oprávnění k letu (OkL)

V citlivějších lokalitách (blízko letišť, v hustě osídlených oblastech) je i v otevřené kategorii potřeba mít tzv. Oprávnění k letu (OkL) — vyřizuje se online přes DroneMap, je bez správního poplatku a systém ho v běžných případech potvrdí téměř okamžitě. Je to jiná věc než výjimky nebo povolení ve specifické kategorii, které jsou popsané na další stránce.

Specifická kategorie (Specific)

Pro provoz s vyšším rizikem, který nelze provést v otevřené kategorii — typicky komerční lety ve větší výšce, nad lidmi mimo pravidla Open, nebo s těžšími drony.

• Nejběžnější cestou jsou tzv. standardní scénáře (STS) — předem definované provozní postupy s jasně danými podmínkami, kde stačí podat prohlášení ÚCL.
• Pro provoz mimo standardní scénáře je nutné provést posouzení rizika a získat individuální provozní oprávnění od ÚCL.
• Firmy nebo piloti s opakovaným provozem stejného typu mohou žádat o osvědčení provozovatele UAS s právem samoschvalování (LUC), které zjednodušuje schvalování dalších letů.

Tahle kategorie je určena hlavně pro profesionální/komerční provoz a vyžaduje podstatně víc papírování než Open — pokud teprve začínáš, prakticky jistě budeš potřebovat jen otevřenou kategorii popsanou v předchozí kapitole.

Dva evropské standardní scénáře

STS-01 je určen pro lety na přímý oční dohled (VLOS) i nad hustě osídlenými oblastmi, pokud je zajištěná kontrolovaná pozemní oblast bez nezapojených osob — vyžaduje dron třídy C5. STS-02 naopak umožňuje lety mimo přímý dohled (BVLOS), ale jen v řídce osídlených oblastech — vyžaduje dron třídy C6. U obou platí povinná přímá dálková identifikace (DRI) a nutnost absolvovat specifické školení STS, ne jen běžnou zkoušku A1/A3 nebo A2. V praxi je využívají hlavně firmy provádějící inspekce, mapování nebo podobné komerční služby.

Co je PDRA

Kromě evropských standardních scénářů existují i tzv. předem definované posouzení rizik (PDRA) — administrativně jednodušší než plná individuální analýza, ale na rozdíl od STS nevyžaduje konkrétní certifikovanou třídu dronu (C5/C6), takže se s ním dá pracovat i s běžnějším strojem. Nevýhoda: pokud provoz přesáhne byť jediný parametr PDRA, propadá se rovnou do plné analýzy rizika.

SORA — když nic jiného nesedí

Pokud provoz nespadá pod žádný standardní scénář ani PDRA, čeká tě individuální posouzení rizika metodikou SORA (Specific Operations Risk Assessment) — nejnáročnější, ale nejuniverzálnější cesta. Vyžaduje kompletní ConOps (popis provozu), analýzu rizik na zemi i ve vzduchu a návrh zmírňujících opatření, které ÚCL posuzuje a schvaluje individuálně.

Zkouška A1/A3

Základní teoretická zkouška, kterou potřebuje složit prakticky každý pilot dronu.

• Skládá se online, z pohodlí domova, na portálu dron.caa.gov.cz.
• 40 otázek s výběrem odpovědí, časový limit 60 minut.
• K úspěšnému složení je potřeba alespoň 30 správných odpovědí (75 %).
• Test je zdarma a lze ho opakovat neomezeně, dokud neuspěješ.
• Po úspěšném složení platí osvědčení 5 let po celé EU.
• Okruhy témat: letecká bezpečnost, omezení vzdušného prostoru, předpisy týkající se letectví, omezení lidské výkonnosti, provozní postupy, obecné znalosti o UAS, ochrana soukromí a dat, pojištění a ochrana před protiprávními činy.

Co se skrývá za jednotlivými okruhy témat

• Letecká bezpečnost — základní pravidla bezpečného letu, výškové limity, přímý oční dohled.
• Omezení vzdušného prostoru — jak fungují zakázané a omezené zóny, kde a jak si ověřit, kde smíš létat.
• Předpisy týkající se letectví — registrace, značení dronu, na čem celý systém stojí.
• Omezení lidské výkonnosti — vliv alkoholu, únavy a stresu na bezpečnost letu.
• Provozní postupy — kontrola před letem, chování při ztrátě signálu, plánování letu.
• Obecné znalosti o UAS — třídy C0–C4, konstrukce a fungování dronu.
• Ochrana soukromí a dat — GDPR a nakládání se záznamy lidí a jejich majetku.
• Pojištění a ochrana před protiprávními činy — kdy je pojištění povinné a jak zabezpečit dron proti zneužití.

Otázky se v testu mezi těmito osmi okruhy různě prolínají — nejde o osm oddělených bloků, ale o jeden souvislý test, kde se témata střídají nahodile.

Tip na přípravu

Protože je test zdarma s neomezenými pokusy, řada lidí ho v praxi bere jako výukový nástroj — první pokus si udělají "na zkoušku", podívají se, co jim nevyšlo, a znovu to zkusí s lepším výsledkem. Nic ti v tom nebrání, jen si dej pozor, že se u opakovaných pokusů otázky generují znovu nahodile, takže si u druhého pokusu nevystačíš s tím, že sis zapamatoval pořadí odpovědí z prvního.

Po úspěšném testu — co dál

Po splnění testu si stáhneš elektronický certifikát (osvědčení dálkově řídícího pilota) přímo z portálu. Při letu ho musíš mít u sebe — postačí v telefonu, nemusí být vytištěný — protože o něj může požádat policejní nebo úřední kontrola na místě. Platnost je 5 let, poté je nutné znalosti obnovit opakovaným testem.

Zkouška A2

Rozšiřující zkouška pro piloty, kteří chtějí létat s těžšími drony blíž lidem — typicky ve městě.

• Skládá se osobně ve školicích prostorách ÚCL v Praze — na rozdíl od A1/A3 ji nelze udělat online.
• Za samotnou zkoušku se platí správní poplatek 500 Kč (kromě případných kurzů příprav, které jsou nepovinné a nabízí je soukromé školy).
• 30 otázek s výběrem odpovědí, časový limit 30 minut, potřeba cca 75 % správně (přibližně 23 z 30).
• Okruhy témat: meteorologie (6 otázek), provádění letů UAS (11 otázek), technická a provozní opatření ke zmírnění rizik na zemi (13 otázek).
• Podmínkou je už složená zkouška A1/A3 a absolvovaný praktický výcvik formou samostudia (v podmínkách odpovídajících A3), o kterém uchazeč učiní čestné prohlášení.
• Osvědčení platí stejně jako A1/A3 5 let.

Co obsahují jednotlivá tři témata

• Meteorologie (6 otázek) — jak vítr, teplota, srážky a viditelnost ovlivňují let a rozhodování, jestli vůbec vzlétnout.
• Provádění letů UAS (11 otázek) — konkrétní odstupy od osob v A2, nízkorychlostní režim, podmínky, za kterých je legální létat blíž.
• Technická a provozní opatření ke zmírnění rizik na zemi (13 otázek) — plánování trasy, výběr místa letu a jak snížit riziko pro lidi pod dronem, pokud by došlo k technické závadě.

Jak vypadá ten praktický výcvik samostudiem

Nejde o žádnou zkoušku s komisařem — praktický výcvik pro A2 si natrénuješ sám, v terénu, za podmínek odpovídajících podkategorii A3 (tedy min. 150 m od zástavby). Doporučený rozsah je alespoň 30 letových misí, ve kterých si osvojíš základní manévry (start, přistání, let v přímé linii, zatáčky, nouzové přistání). Samotný text čestného prohlášení o absolvování výcviku dostaneš přímo na místě konání zkoušky, nemusíš si ho připravovat předem. ÚCL výcvik samotný nijak neověřuje na místě, spoléhá na tvoje prohlášení — i proto se doporučuje výcvik brát vážně: jde o dovednosti, které skutečně budeš potřebovat, ne jen o formalitu.

Jak se přihlásit a kde se zkouška koná

Žádost o vydání osvědčení A2 a přihlášení na konkrétní termín testu podáváš přímo přes "Profil pilota" ve svém účtu na registračním systému ÚCL (dron.caa.gov.cz) — nejde tedy o samostatný formulář mimo systém, kde už máš i osvědčení A1/A3. Osobní termíny probíhají ve školicích prostorách ÚCL na adrese K letišti 1149/23, Praha 6, a vypisují se v pravidelných intervalech. Vzhledem k omezené kapacitě se doporučuje přihlásit s předstihem, zvlášť v sezóně před létem.

Pravidla provozu

• Maximální výška letu v otevřené kategorii je 120 m nad zemí (nebo nejbližším bodem povrchu).
• VLOS — pilot musí mít dron po celou dobu letu na přímý oční dohled, bez použití kamery nebo dalekohledu.
• Zákaz letu nad shromážděním osob platí v otevřené kategorii bez výjimky, bez ohledu na třídu dronu.
• V blízkosti letišť a v hustě osídlených oblastech je typicky nutné podat plán letu nebo si vyžádat povolení — nejsnadněji přes aplikaci DroneMap, která zároveň zobrazuje aktuální mapu omezení vzdušného prostoru.
• Létání pod vlivem alkoholu nebo návykových látek je zakázané stejně jako u řízení vozidla.
• Záznamy identifikovatelných osob pořízené dronem podléhají pravidlům ochrany osobních údajů (GDPR) nezávisle na tom, zda je let jinak v souladu s leteckými předpisy.

Citlivá místa — nový systém zón od září 2025

Od 1. září 2025 nahradila DroneMap starší jednu velkou zónu (LKR10) systémem specializovaných zón podle typu omezení: LKR311 (ochranná pásma drah), LKR312 (elektrická vedení), LKR314/LKR315 (řízená a neřízená letiště, heliporty), LKR316 (hustě osídlené oblasti) a LKR318 (chráněná území — národní parky, CHKO). Od letišť se obecně dodržuje odstup alespoň 5,5 km, pokud zóna neuvádí jinak.

Systém je zároveň benevolentnější, než by se zdálo: řada zón už dnes není striktně "zakázaná", ale jen "podmíněná" — souhlas nebo oznámení letu se navíc často řeší přímo s konkrétním správcem zóny (např. správou letiště, národního parku nebo vlastníkem pozemní komunikace), ne přes přetížený ÚCL. To bývá výrazně rychlejší než dřívější žádosti o Oprávnění k letu.

Noční létání

Otevřená kategorie povoluje létání i za tmy, není potřeba žádné zvláštní povolení navíc. Rozumné je ale mít na dronu funkční poziční světla a počítat s tím, že za tmy je těžší udržet VLOS — přímý oční dohled na malý objekt v noci je fyzicky náročnější, i když to zákon výslovně neřeší.

Drony nad 25 kg

Dron těžší než 25 kg se do otevřené kategorie vůbec nevejde — spadá buď do specifické kategorie, nebo u opravdu velkých strojů až do tzv. certifikované kategorie, která se svými požadavky blíží klasickému letectví (typový certifikát, licencovaný pilot apod.). Pro běžného rekreačního uživatele je to prakticky nedosažitelná a nepotřebná úroveň.

Pojištění odpovědnosti

Pojištění odpovědnosti se vztahuje na škodu, kterou dron způsobí třetí osobě — typicky na majetku nebo zdraví. I tam, kde není ze zákona povinné, je vzhledem k nízké ceně (řádově stovky Kč ročně u běžných rekreačních dronů) rozumné ho mít sjednané dobrovolně.

Co si typicky pojišťuješ

Pojistka na dron kryje hlavně škodu na majetku nebo zdraví třetí osoby, kterou dron způsobí — typicky poškozený automobil, rozbité okno, nebo zranění kolemjdoucího při nehodě. Nekryje ale běžně škodu na dronu samotném (rozbití při vlastním pádu) — na to je potřeba samostatné havarijní pojištění, které je volitelné a dražší.

Jak pojištění sjednat

Pojištění dronu nabízí čím dál víc pojišťoven jako samostatný produkt, případně jako připojištění k běžnému pojištění odpovědnosti občana. Než si vybereš konkrétní pojišťovnu, ověř si dvě věci: zda limit skutečně odpovídá zákonnému minimu pro tvou podkategorii, a zda pojistka platí i v zahraničí, pokud s dronem cestuješ.

Kdo pojištění dronů v ČR nabízí a za kolik

Nabídka se v posledních letech rozšířila — pojištění dronů dnes najdeš u ČSOB Pojišťovny (odpovědnost od cca 1 100 Kč/rok, cena podle vzletové hmotnosti), Generali České pojišťovny (řádově 5 000–10 000 Kč/rok), Allianz, ERV Evropské pojišťovny nebo přes online kalkulátor pojišťovny Renomia (partner několika dronařských e-shopů). Havarijní pojištění samotného stroje bývá dražší a víc závisí na hodnotě výbavy (kamera, termovize apod.) — u ERV se pohybuje v rozsahu stovek až tisíců korun ročně.

Komerční provoz má vyšší limity

Pokud dronem vyděláváš (letecké práce, komerční natáčení), sjednání pojištění bývá přímo podmínkou pro získání oprávnění k provozu. U komerčních leteckých dopravců a provozovatelů letadel stanoví evropské nařízení minimální krytí až 750 000 SDR (zvláštní práva čerpání MMF, orientačně kolem 25 milionů Kč podle aktuálního kurzu) — výrazně víc, než potřebuje běžný rekreační pilot.

FPV drony

FPV (First Person View) znamená let "z kokpitu" — pilot má na očích brýle s živým obrazem z kamery dronu a řídí ho, jako by v něm seděl. Je to svébytná komunita se svými pravidly, které se v lecčems liší od létání s klasickým kamerovým dronem typu DJI Mini nebo Mavic.

Povinný "spotter" — bez něj to nejde legálně

Zásadní rozdíl oproti běžnému dronu: v brýlích pilot fyzicky nevidí na oblohu kolem sebe, takže sám nemůže splňovat podmínku přímého očního dohledu (VLOS). Proto zákon vyžaduje mít vedle sebe vizuálního pozorovatele (spottera) — poučenou osobu, která dron i okolní provoz (včetně vrtulníků záchranné služby) sleduje přímo očima a v případě potřeby pilota upozorní. Let v brýlích bez spottera je v otevřené kategorii nelegální, bez výjimky.

Stavěné drony skoro vždy spadají do A3

Naprostá většina závodních a freestylových FPV strojů (typicky s rozměrem vrtulí 5") je soukromě zhotovená — poskládaná z jednotlivých dílů, ne koupená jako hotový produkt. Takové drony nemají a nemohou mít C-označení (to dostávají jen certifikované sériové výrobky), takže automaticky spadají do nejpřísnější podkategorie A3, bez ohledu na hmotnost. V praxi to znamená povinný odstup aspoň 150 m od obytných, průmyslových a rekreačních oblastí — což classic "bando" freestyle létání mezi paneláky nebo v parku dělá v otevřené kategorii prakticky nelegální. Výjimkou je jen soukromě zhotovený dron do 250 g, který zůstává v mírnější A1.

Analogový, nebo digitální přenos obrazu

FPV systémy se dělí podle způsobu přenosu obrazu do brýlí: analogové jsou levnější, s nižším zpožděním (důležité pro závodní lety), ale zrnitým obrazem; digitální (např. DJI O3, HDZero, Walksnail) nabízí ostrý HD obraz srovnatelný s běžnou kamerou, za vyšší cenu a mírně vyšší latenci. Volba se řídí hlavně tím, jestli jde primárně o závodění (analog stále dominuje kvůli rychlosti signálu) nebo o freestyle/natáčení (digital vítězí na kvalitě).

Závodní scéna v Česku

České FPV závodění a freestyle komunita se organizuje mimo jiné kolem ligy Rotorama, která pořádá závody drone racingu a freestylových disciplín a zároveň funguje jako zdroj srozumitelných výkladů legislativy přímo pro piloty závodních koptér.

Registrace a zkouška platí stejně

FPV dron nemá žádnou výjimku z registrace provozovatele ani ze zkoušky A1/A3 — pravidla jsou identická jako u běžného kamerového dronu, jen s tím rozdílem, že kvůli chybějícímu C-označení téměř vždy skončíš v podkategorii A3. Zkouška samotná je popsaná na stránce Zkouška A1/A3.

Novinky ze světa dronů

Přehled zajímavých modelů z poslední doby. Postupně budu doplňovat.

Srovnání — co zahraniční testy hodnotí nejlíp

Velké zahraniční recenzní servery testují drony reálným létáním, ne jen podle katalogových parametrů. Zhuštěný přehled toho, co v roce 2026 opakovaně vychází jako nejlepší v jednotlivých kategoriích:

Ceny jsou orientační a ze zahraničních testů v USD/EUR — v ČR se liší podle aktuálního kurzu a konkrétního prodejce.

Testy a recenze ze zahraničí

• TechRadar — Best DJI drone — dlouholetý nezávislý test celé řady DJI dronů s reálným létáním.
• Drone U — Best DJI Alternatives — přehled toho, co zvolit, pokud nechceš nebo nemůžeš kupovat DJI.
• My Drone Authority — Best Parrot Drones — podrobný test výdrže baterie, dosahu a odolnosti proti větru.

Pozor — jde hlavně o americké testy a americký trh (ceny v USD, zmínky o omezeních DJI v USA se týkají jen tamních federálních zákazníků, v EU včetně ČR neplatí). Berte je jako orientační přehled kvality, ne jako informaci o legálnosti provozu u nás.

České testy a recenze

Na rozdíl od zbraní má český trh s drony docela kvalitní redakční testy s reálným srovnáváním cenových kategorií — a ceny rovnou v korunách:

• Dronárna.cz — Nejlepší drony roku 2026 — komplexní průvodce od autorizovaného prodejce DJI se zkušenostmi z reálného provozu.
• Arecenze.cz — Nejlepší drony pro Čechy — srovnání podle cenových hladin (do 10, 15 a 25 tisíc Kč), aktualizované každý měsíc.
• iTmix.cz — Nejlepší drony 2026 — zaměřené na to, jak jednotlivé modely reálně fungují v praxi (sledování pohybu, léty v přírodě apod.).

Velké profesionální drony

Až budeš chtít jít dál než rekreační létání, tohle je svět, který tě čeká — mimo otevřenou kategorii, typicky ve specifické kategorii popsané dřív na tomto webu.

Společný jmenovatel všech těchto strojů: hmotnost i způsob použití je zpravidla mimo otevřenou kategorii Open, takže provoz vyžaduje posouzení rizika nebo standardní scénář ve specifické kategorii (viz stránka Specifická kategorie), obvykle i doplňkové pojištění a specializované proškolení nad rámec zkoušek A1/A3 a A2.

Pojištění ve specifické kategorii má vlastní stupně

Na rozdíl od otevřené kategorie (kde jsou limity jednotné podle podkategorie), ve specifické kategorii se povinné minimální krytí odvíjí přímo od hmotnosti dronu: orientačně 2 mil. Kč do 0,91 kg, 5 mil. Kč do 7 kg, 10 mil. Kč do 20 kg a 24 mil. Kč u těžších strojů. Bez platného pojištění v odpovídající výši žádost o oprávnění k provozu ÚCL vůbec neposune dál.

GDPR není detail, je to hlavní riziko

Jakmile profesionální dron pořizuje obrazový nebo zvukový záznam (typicky při inspekcích, mapování nebo natáčení), staví tě to do role správce osobních údajů podle GDPR — se všemi povinnostmi, které to obnáší (zákonný důvod zpracování, informování dotčených osob, přiměřenost). Firmy, které se specifickou kategorií teprve začínají, často podcení právě tohle, ne samotné letecké předpisy — a je to oblast, kde reálně hrozí sankce.

Zajímavosti o dronech

Krátké zajímavosti a rekordy ze světa dronů — postupně přibývají.

Časté otázky

Zdroje a odkazy

Tenhle web je shrnutí pro rychlou orientaci. Pro cokoliv závazného se vždycky podívej na originál.

• Úřad pro civilní letectví (ÚCL)caa.cz
• Portál registrace a zkoušek pilota dronudron.caa.gov.cz
• Létejte odpovědně — informační portál o pravidlech pro dronyletejtezodpovedne.cz
• EASA — Civil drones (evropský regulační rámec)easa.europa.eu

O projektu / Kontakt

Tenhle web vznikl jako osobní projekt při přípravě na pilotní zkoušky — a postupně se rozrostl do podoby, kterou teď procházíš.

Jak obsah vzniká

Texty na tomto webu vznikají syntézou veřejně dostupných zdrojů — nařízení EU 2019/947, materiálů ÚCL a odborných i redakčních webů zaměřených na drony. Každý delší článek má na konci vlastní seznam zdrojů. Cvičné testové otázky jsou napsané podle platné regulace a veřejně publikovaných okruhů témat ÚCL — nejde o kopii žádné existující databáze, protože žádná veřejná databáze pro tyto testy neexistuje.

Přesnost obsahu

Snažím se, aby všechno na webu bylo aktuální a přesné, ale jde o neoficiální, soukromě vedený projekt — ne o právní poradenství. Pravidla pro provoz dronů se relativně často upravují, takže u čísel, lhůt a čehokoliv závazného se vždycky podívej na přímý zdroj, na který se v článcích odkazuje.

Kontakt

Našel/la jsi chybu, nesedí ti nějaké číslo, nebo máš tip na doplnění? Napiš — kontaktní e-mail doplním, jakmile bude web běžet na vlastní doméně.

Provozovatel

Identifikační údaje provozovatele (jméno, IČO, sídlo dle živnostenského rejstříku) budou doplněny na tomto místě, jakmile bude web provozován jako podnikatelská činnost, v souladu s § 435 občanského zákoníku.